5. Samotná práce v OS Linux

V OS Linux je pro každého uživatele vytvořen pracovní účet (username, heslo a domácí adresář /home/user), tím je také zajištěno, že o systém se stará jen superuživatel. V případě výpadku elektrické energie, zamrznutí systému jsou konfigurace relativně v bezpečí.

Každý uživatel má možnost vybrat si práci v terminálu nebo v grafickém prostředí, podle zvyku nebo podle toho co je pro něj vhodnější.

Práce v terminálu - jedná se o příkazový řádek mnohými nenáviděný jinými upřednostňovaný před vším ostatním. Ruční zadávání příkazu pro obsluhu OS, konfiguraci, programování, manipulaci se soubory, psaní textu v TeXu nebo LaTeXu, přehrávání muziky, videa, čtení emailu a diskuzních fór, prohlížení WWW stránek, komunikace přes ICQ anebo jen prostý tisk.

Práce v X Windows - grafické prostředí v Linuxu je nazýváno X Windows, současná verze je označena X11R6. Pro běh tohoto prostředí je potřeba font-server, X-server, správce oken a desktopové prostředí.
font-server - stará se o začlenění fontu do grafického prostředí
X-server - umožňuje běh a podporu desktopového prostředí
desktopové prostředí (desktop manager) - jedná se o pracovní prostředí a soubor nástrojů, které nám nabízí například KDE, GNOME, ICEWM, XFCE a spousta dalších. Liší se od sebe hlavně vzhledem a rychlostí, vlastnostmi a samozřejmě způsobem práce.
správce oken (window manager) - stará se o umisťování a jednotný vzhled aplikací - jednotlivých oken. Často se stará například i o klávesové zkratky. Mezi nejznámější patří například Window-Maker, Enlightement, Sawfish, Fluxbox.
Poznámka: někdy samotní správci oken disponují podobnými vymoženostmi jako desktopové prostředí.

Jinak práce v grafickém prostředí se nijak neliší od práce kterou známe z Windows. Máme zde téměř identické možnosti, které jsou dostupné pro tento druh práce.

Pro objasnění vztahů mezi prostředím si uvedeme ještě tyto pojmy:

démon - ekvivalent ke službě (service) pod OS Windows. Běží na pozadí a stará se nám například o zvuk, myš, poskytování webových stránek a podobně.
shell - program pro příkazovou řádku, která slouží především pro spouštění programů.

A zde máme naznačenou celkovou architekturu běhu jednotlivých aplikací a prostředí:

architektura běhu aplikací v Linuxu

Z obrázku je patrné, která sorta uživatelů může pouštět a konfigurovat jednotlivé části. Jsou zde též naznačeny možnosti mít systém například pouze v textovém režimu (nebudeme mít spuštěno nic od X-serveru výše), nebo jen X-server a v něm nějaké aplikace (nepoužívá se, ale jako záložní možnost je to dobré), mít grafické prostředí založené pouze na správci oken a v něm si pouštět programy (plnohodnotná práce) nebo mít puštěné desktopové prostředí, které pouští správce oken a pak se teprve pouštějí jednotlivé programy (zde je větší komfort, spolupráce mezi aplikacemi s podporou desktopového prostředí, ale menší rychlost a větší nároky). Čím výše se tedy posouváme v architektuře běhu jednotlivých aplikací, tím více je to graficky příjemnější ale i náročnější na hardware a snižuje se nám výkon. Proto například na serverech úplně stačí používat jen shell ke konfiguraci a manažmentu běhu jednotlivých daemonů a dalších udělátek a pro desktopovou práci budeme naopak spíše vyžadovat komfortnější grafické rozhraní. Z toho vyplývá jedna z velmi podstatných vlastností OS Linux:

Scalability - škálovatelnost

čili modulární struktura. Používáte jenom tolik, kolik potřebujete, šetříte tím zdroje (na server není třeba instalovat několik gigabajtů grafického prostředí a používat ho) a optimalizujete výkon. Objevuje se zde další významná vlastnost:

Možnost volby

nikdo vás nenutí používat pouze jeden prostředek, ale máte na výběr z mnoha a je na vás, který vám bude vyhovovat a zvolíte jej pro svou práci. Někomu vyhovuje práce pouze v textové konzole, někdo si potrpí na tuny grafiky s milióny nastavení.

< předchozí

stránka 5

další >